Mapování systémů pro strategii: jak nakreslit ekosystém kolem rozhodnutí

Letecký snímek úpravny vody, předmětu studie mapování systémů

Anglická verze (English version)

Zeptejte se manažera na budoucnost jeho odvětví a obvykle uslyšíte odpověď o jeho produktu. Zeptejte se, co by tu budoucnost mohlo změnit, a uslyšíte odpověď o jeho konkurentech. Obě odpovědi vynechávají většinu toho, co o výsledku skutečně rozhoduje: dodavatele, regulátory, zvyklosti zákazníků, nové technologie, ekonomiku, životní prostředí a lidi mimo odvětví, kteří ještě nevědí, že do něj brzy vstoupí. Systémová mapa umožňuje dát to všechno na jednu stránku dřív, než začnete s výzkumem, abyste věděli, kam se dívat.

Co je systémová mapa

Obálka knihy Future, Inc. od Erica Garlanda (AMACOM, 2007), která učí mapování systémů
Future, Inc. (AMACOM, 2007)

Systémová mapa je schéma všeho, co se dotýká věci, které se snažíte porozumět: odkud pocházejí její vstupy, kdo s ní zachází, kdo ji používá, s čím soupeří a jaké vnější síly působí na každou její část. Je to první krok každého seriózního projektu foresightu nebo konkurenčního zpravodajství, protože rozhoduje, které trendy budete zkoumat a které pominete.

V knize Future, Inc. (AMACOM, 2007) jsem tu logiku popsal takto: „Budoucnost čehokoli je jako ekosystém. Skládá se z rozmanitých systémů a činností.“ Hlavní teze knihy zní, že podnikání lze lépe pochopit prostřednictvím biologie než prostřednictvím války. V ekosystému organismy současně soupeří, spolupracují a jsou na sobě závislé a změna v jedné části se šíří do všech ostatních. Jak jsem napsal: „Nic neexistuje samo o sobě, nýbrž jako síť vazeb. Když se změní povaha sítě, změní se i každá její část.“

Systémové myšlení má mimo studium budoucnosti dlouhou historii. Vzniklo v inženýrství a v manažerských vědách, nejznámější jsou práce Jaye Forrestera o systémové dynamice na MIT, a jeho nejlepším krátkým úvodem je dodnes esej Donelly Meadowsové „Leverage Points: Places to Intervene in a System“ (1999, v angličtině). K nakreslení užitečné mapy nepotřebujete nic z té matematiky. Potřebujete velký arch papíru a disciplínu stále se ptát: „Co dalšího se toho dotýká?“

Skutečný projekt: budoucnost vody

Řady lahví s vodou, trend v centru studie mapování systémů o budoucnosti vody

V roce 2002 nám jedna z největších inženýrských firem v oblasti infrastruktury na světě položila otázku, která zněla jednoduše: jaká je budoucnost vody? Firma stavěla městské vodovodní systémy. Její vedení bylo znepokojené, protože Američané poprvé v jejich kariéře platili příplatek za značkovou balenou vodu, z velké části přefiltrovanou vodu z městského vodovodu, stočenou do lahví a vychlazenou. Inženýrům, kteří byli hrdí na to, že do každého kohoutku dodávají bezpečnou a téměř bezplatnou vodu, připadal ten trend absurdní.

Místo abychom začali u vodárenského byznysu, začali jsme u vody samotné. Jak jsem popsal v knize, zeptal jsem se: „Co dělá voda celý den?“ Odkud pochází? K čemu slouží? Kdo s ní pracuje? Co se může pokazit?

Pak jsme odpovědi nakreslili jako koloběh: ekosystém, vodárna, úprava, kohoutek, odtok, kanalizace a zpět. Stáčení do lahví se objevilo jako boční větev, která soupeří s mlékem, džusy, limonádami, pivem a vínem.

Kolem koloběhu jsme vypsali aktéry (domácnosti, kanceláře, restaurace, farmy, továrny, cestující) a důvody, proč vodu používají (žízeň, bezpečnost, pohodlí, vaření, úklid). Pak jsme přidali síly, které mohly změnit kteroukoli část: klima, demografii, zdravotní trendy, filtrační technologie, biotechnologie a nanotechnologie.

Systémová mapa budoucnosti vody: koloběh vody od ekosystému přes vodárnu, úpravu, kohoutek a odtok po kanalizaci, s uživateli, způsoby využití, konkurenčními nápoji a silami změny STEEP
Systémová mapa vody, překreslená podle obrázku 2–7 z knihy Future, Inc.

Přečtěte si tu mapu dnes a odpověď na obavy vedení je na ní už napsaná. Balená voda je na větvi vedle limonád, mléka a džusů, ne vedle kohoutku, a zdravotní trendy na všechny tyto nápoje tlačí z okraje stránky. Inženýři chápali balenou vodu jako otázku důvěry ve svůj produkt. Mapa ji ukazovala jako boj o to, co lidé pijí místo cukru. O čtrnáct let později Američané poprvé vypili víc balené vody než sycených limonád: 39,3 galonu na osobu v roce 2016 oproti 38,5 galonu limonád, podle společnosti Beverage Marketing Corporation (CNBC, v angličtině).

Jak na mapování systémů krok za krokem

Procesní schéma nakreslené na tabuli, první krok mapování systémů
  1. Vyprávějte příběh a nakreslete ho. Začněte jednoduchou otázkou: odkud to pochází a kam to směřuje? Nakreslete tok jako rámečky a šipky, od suroviny ke koncovému uživateli a zpět k likvidaci nebo recyklaci. U piva, příkladu, který provází celou knihu, to znamenalo zemědělství, vaření, balení, přepravu, distribuci a maloobchod, spotřebitele a odpad.
  2. Určete aktéry. Přidejte všechny, kdo se dotýkají jednotlivých fází: zaměstnance, zákazníky, dodavatele, regulátory, konkurenty, kritiky. U každého se ptejte, co dělá, jak se mění a co by ho přimělo ke změně ještě větší.
  3. Přidejte síly. Po okrajích napište trendy, které by mohly změnit kteroukoli část toku. Použijte kontrolní seznam STEEP, abyste se nezastavili u technologie: společnost, technologie, ekonomika, ekologie a politika.
  4. Zahrňte konkurenci, kterou nevidíte. Dejte na mapu substituty, ne jen soupeře. Skutečným konkurentem vodárenských inženýrů byla stáčírna limonád, ne jiná inženýrská firma.
  5. Vyberte si výzkum podle mapy. Každý rámeček a každá šipka je místo, kde může začít změna. Seřaďte je podle toho, nakolik by vám změna na tom místě uškodila nebo pomohla, a nejdřív zkoumejte začátek seznamu.
  6. Pověste ji na zeď. Rada z knihy stále platí: pověste mapu tam, kde ji váš tým uvidí každý den. Mapa, která žije v prezentaci, se do týdne zapomene.

STEEP: kontrolní seznam, který udržuje mapu poctivou

Rozbalená tabulka čokolády, příklad z knihy pro analýzu STEEP při mapování systémů

STEEP znamená společnost, technologie, ekonomika, ekologie a politika (podle anglických počátečních písmen). Jeho úkolem je vytáhnout vás z vašeho vlastního oboru. V knize jsem ho použil na ten nejnudnější produkt, jaký mě napadl, tabulku čokolády, a našel jsem cukrovinkářský průmysl obklopený pohyblivými díly: dětskou obezitu a cukrovku ve sloupci společnost, chytré obaly v technologii, kurzové výkyvy a ceny cukru v ekonomice, ničení deštných pralesů v ekologii a v politice možnost, že se právníci, kteří porazili tabákový průmysl, pustí do „Big Chocolate“. Má-li tabulka čokolády tolik vektorů změny, vaše odvětví jich má víc.

Mapování systémů v konkurenčním zpravodajství

Systémová mapa je také nejlepší obranou proti nejčastějšímu selhání konkurenčního zpravodajství, totiž sledování jen těch konkurentů, které už znáte. Když zmapujete celý tok, uvidíte, kudy by se mohl vklínit nový hráč: levnější vstup, nový distribuční kanál, regulace, která snižuje bariéru vstupu. Esej Meadowsové přináší příbuzný postřeh o tom, odkud změna přichází. Seřazuje místa, kde lze do systému zasáhnout, od nejslabších (úpravy čísel, jako jsou daně a dotace) po nejsilnější (změna pravidel systému, jeho cílů a smýšlení, které za nimi stojí), a varuje, že ta silná „nejsou intuitivní“. Soupeř, který změní pravidla vašeho trhu, porazí toho, kdo jen snižuje ceny.

Stejné ponaučení je v mé satirické druhé knize How to Predict the Future…and WIN! (2011), pod radou „Nikdy nenaznačujte, že se možná mění celý model“. Vážná část pod ní varuje, že „ve světě proměny budete nejspíš muset změnit něco dost zásadního“, a vymezuje, o co jde: „Nový obchodní model vzniká, když se vaše pozice v hodnotovém řetězci radikálně změní a vy žádáte o peníze novými způsoby, z jiných důvodů, od jiných zákazníků.“ Systémová mapa je způsob, jak to vidět přicházet. Varovným příkladem knihy je hudební průmysl, který sledoval, jak MP3 mění jeho pozici v hodnotovém řetězci, a reagoval především tím, že žaloval vlastní zákazníky.

Časté chyby

  • Mapovat organizační schéma místo systému. Vaše oddělení nejsou systém. Systémem je tok materiálu, peněz, informací a lidí.
  • Zastavit se na hranici odvětví. Síly, na kterých záleží nejvíc, obvykle začínají mimo něj.
  • Jít do detailu příliš brzy. Mapa vody se stala složitou, protože klient chtěl detaily. První mapa by se měla vejít na jednu stránku a zabrat jedno odpoledne.
  • Považovat ji za hotovou. Systémová mapa je výchozí bod výzkumu, ne závěr. Překreslujte ji, jak se dozvídáte víc.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi systémovou mapou a hodnotovým řetězcem?

Hodnotový řetězec ukazuje, jak jedna firma přidává hodnotu od vstupů po prodej. Systémová mapa ukazuje celý ekosystém kolem rozhodnutí, včetně substitutů, regulátorů, společenských trendů a sil, které žádná firma neovládá.

Co je analýza STEEP?

STEEP je kontrolní seznam pro zkoumání prostředí: společnost, technologie, ekonomika, ekologie a politika. Varianty jako PEST a PESTEL kategorie přidávají nebo přejmenovávají, ale účel je stejný: zajistit, abyste se dívali za hranice vlastního oboru.

Jak dlouho trvá sestavit systémovou mapu?

První verze zabere malému týmu několik hodin. V úplném foresightovém projektu se mapa zpřesňuje, jak přicházejí výsledky výzkumu trendů.

Související čtení

Competitive Futures vytváří systémové mapy a provádí foresightové studie pro firmy a vlády; podrobnosti najdete na stránce služeb (v angličtině).